Vadí, nevadí...

31. března 2010 v 18:59 | Lennroe
Dneska odpoledne mě kdoví proč na ulici odchytily moje vzpomínky. Na školku, první třídu a takové ty věci jako hraní si na klepadle před bytovkou už jsem nemyslela ani nepamatuju.  Marně jsem se snažila vybavit si, jak to vlastně chodilo. Nevzpomínám si totiž, jestli nám drobné rozdíly vadily a nebo jestli jsme je přehlíželi. Asi se nestalo, že bychom si s někým nehráli kvůli brýlím, kůži, koktání, oblečení atd. Na druhou stranu vím, že kdo měl jiné záliby nebyl už takový kamarád.
Bylo nám úplně jedno, kolik má kdo peněz. Jasně ale slyším, jak ne sebe děti křičí:"Ty nemáš lego? Máma na něj nemá? Ha ha."
Asi se to různí. Jsou děti, kterým se posmívat nedá. Prostě si to nenechají líbit anebo působí tak, že to nikoho nenapadne. A pak jsou tu ty slabé, co si o to úplně říkají. Jsou tu ty, které si hrají s každým a pak ty, co na všech hledají chyby. Zčásti je to  na rodičích. Nemyslím si ale, že by to bylo jen výchovou.
Děti jsou zkrátka na jednu stranu úžasně tolerantní, nezaujaté a bezprostřední a na druhou umí být neskutečně kruté, nenávistné, zlomyslné a zaujaté. Ani už nevím jaká jsem bývala já. A jací byli ostatní na mě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama