Upřímné lži

23. června 2010 v 0:11 | Lennroe |  Samo přišlo
Už aby tu byly prázdniny a já měla čas zase psát. Mám teď spoustu věcí  nachystaných jenom je nahrát, jenže právě v tom nahrání je kámen úrazu. Nezbývá teď moc času, doufám, že to spravím, hned jak si najdu chvilku. Hrozně mi blog chybí.

Dostávám se teď k tomu o čem jsem chtěla psát. Důvěra, upřímnost a lži. Samozřejmě, že je běžné očekávat od lidí upřímnost a na základě toho jim i věřit. Ne všechno je ale, jak by mělo být. Celý život se vlastně jen srovnáváme s tím, co se odchyluje. Nějak si to ulehčit, to nám nikdo nemůže zazlívat.
Taková upřímná přiznání někdy komplikují život víc než malá nevinná lež. Nechci nijak obhajovat notorické Prášily, kteří si ustavičně vymýšlejí, až se hory zelenají, chci jen říct, že lež má svou hodnotu. Má jí stejně jako pravda, a protože nic není černobílé (klišé, já vím) tak věřím, že lež není o nic lepší ani horší než pravda.
Představte si dívku, středoškolačku, nezadanou, takovou průměrnou. na jejím seznamu toho, co od kluka očekává určitě najdete: milý, hodný a upřímný (a další).
Otázka je, jestli opravdu o  tu upřímnost tak stojí? Znamenalo by to vědět o každém kroku svého okolí a také mu podávat zprávu o každém svém kroku, jelikož jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a pravdomluvný chlapec určitě nebude stát o prolhanou holku. Když vám někdo vyklopí do poslední návštěvy toalety všechno, co celý den dělal, nezbude vám než  na sebe taky vypovědět spoustu věcí, které byste si rádi nechali pro sebe. Ne proto, že se za ně stydíte že jste něco provedli, ale prostě proto, že se vám o nich nechce mluvit anebo je vůbec nepovažujete za důležité.
A jsou tu taky slova která zabolí a přitom vyslovená naprosto zbytečně, jenom pro morální zásady a nebo prostě proto, že ten druhý zrovna potřeboval hodit svoje trable na někoho jiného. Nelpím na upřímnosti. Vlastně budu sama ráda za nějakou tu lež od přátel, jen abych se cítila dobře. Proč něco kazit, není li to nutné. Někam jinam už patří pomluvy a pusté výmysly (oneexistujcích lidech a zážitcích, to už je přehnané), ale malé přibarvení skutečnosti nebo zatajení něčeho nepodstatného, neznamená to nic a přece mnoho. Jasně, je třeba mít pro to nějaký cit a poznat, kdy musíte vylíčit úplně všechno a kdy stačí hodně zestručněné shrnutí.
Asi nikdo nemá zájem stavět kolem sebe zeď ze samých polopravd a fikce (i když mnozí to dělají) nicméně to, že někdy tušíte, že vám nebylo řečeno vše, vám poskytuje jistou svobodu. Nejen svobodu vaší fantazii, ale také volnost v tom, co řeknete světu vy sami. Dává vám to právo zatajovat. A opravdu je někdy příjemné mít nějaké malé tajemství. Beztak už internet i mobil vezmou dost soukromí, netřeba se připravit i o poslední zbytek. A proto hlásám, trochu lžete a trochu mluvte pravdu a vždycky tomu věřte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 23. června 2010 v 8:43 | Reagovat

myslím, že každý to dělá tak na půl a milosrdná lež prostě patří k životu :-)

2 Lily Addams Lily Addams | Web | 23. června 2010 v 19:00 | Reagovat

Někdy je malá lež potřeba....

3 born-in-october born-in-october | Web | 29. června 2010 v 11:35 | Reagovat

Nevěřit ničemu a věřit všemu je špatné.
Vzpoměla jsem si na takové to jak někoho nutíme,ať nám to řekne,že to bezpodmínečně musíme vědět. A když nám to řekne, tak spíláme, proč nám to řekl, že to vědět nechceme..
Jsem ráda za nějakou tu milosrdnou lež, ale na druhou stranu mám ráda pravdu. Poslední dobou čím dál víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama