Pojďme drbat u kafe

31. ledna 2011 v 22:51 | Lennroe |  Seprané spisy
Plánovala jsem fotkový článek, ale zase si říkám, že není nad to se vypsat někam, kde to nikomu nebude překážet.
Drbeme všichni a snad jen Mirek Dušín ještě nikdy nikoho nepomluvil. Říká se, že chlapi na to nejsou, ale mě se den co den potvrzuje opak. Co by taky v té hospodě pořád řešili (mimo filosofické otázky, samozřejmě). Kam se stočí řeč s lidmi, které jste delší dobu neviděli? Na společné známé. Pochopitelně. Člověk se nemůže bavit pořád jen o knížkách a filmech. No a s neznámýmí? Co třeba k politice nebo celebritám (ty já tedy většinou neznám). A to nejsou drby? Ale jsou. Když se o někom mluví za jeho nepřítomnosti, vždycky jsou to drby.
Klepy, pomluvy, ale i ověřené zprávy se odjakživa šířily ústně a čím víc lidí se sešlo, tím víc se sešlo taky informací. Nemusí to být vyloženě z prstu vycucané lži, jako se to stává z pomstychtivosti nebo pusté nudy. Jen převyprávíte fakta a trochu si přisadíte. Nejsem historik ani dokonalý znalec vesnických poměrů, ale pamatuju si, že ještě když jsem byla malá a my děti jsme se sešly na návsi, tak se taky přetřásalo, kdo koho odkud vyhnal koštětem a co kdo povídal o našich rodičích. Není to zase tak dávno kdy jsem byla malá. Jsem jen holka, i když si tak občas nepřipadám, taky někdy klepu, drbu a tlachám a přiznávám se bez mučení, že to mám ráda.
Teď je jaksi trendy, prát všechnu špínu co nejveřejněji, jenže to už podle mého nemá ten půvab. Když se sejde parta u kafe a vymění si informace, přičemže je trochu promíchá a oglosuje, má to něco do sebe. Ujídá se, upíjí a povídá. Teď je zřejmě populární scházet se na místech, kde se navzájem nemůžete slyšet, popřípadě pít tak, že si navzájem nemůžete rozumět. A to je ještě ten lepší případ. Komu se nepoštěstí vyslepičit všechny novinky začerstva povolaným osobám, vyvěsí si je na facebook. Já proti facebooku mám lecjakou námitku, ale sama tam účet vlastním, takže až tak strašlivé to není. Říká se přece: Jaký si to uděláš, takový to máš.
Mám pocit, že bylo lepší, když jsme se jako děcka pohádali a poprali, holky spolu případně pár dní nemluvily a pomlouvaly se navzájem, ale tím to haslo. Časem se většinou udobřily. Teď se na něčí zdi objevý dvojsmyslný text, o kterém si ani nemůžete být jistí, jestli si ho na sebe vztahovat nebo ne. A protože dotyčného vidáte jedině jako zelené kolečko na svém monitoru, těžko si s ním můžete něco vyříkat a třeba se i poprat. A tak celá věc časem vyšumí a svého, nyní bývalého, kamaráda si zablokujete, protože vás už jeho problémy nemusí zajímat.
Nikdo nepřemýšlí nad tím, bylo-li to tak skutečně myšleno. Nikdo to, jak se říká, neřeší. Proč? Přidám si do přátel někoho jiného, no ne?
Často už jsem někde četla, že si někdo facebook založil, aby byl v kontaktu s přáteli. Jen jestli to nebylo lepší, když jste se s těmi vzdálenými sešli, když to šlo a s těmi z okolí taky. Přeci jen ta radost ze setkání a prokrafaná noc, když se s někým vidíte třeba po půl roce nebo i po letech se mi zdá jako přirozenější výměna sympatií, než komentář u statusu. Navíc, tím že s lidmi osobně mluvíme jim dáváme možnost, zabarvit své líčení jak potřebují a zamlčet skutečnosti, do kterých nám ani nic není. A stejnou šanci dostáváme my. je smutné dozvědět se o rozchodu kamarádky z automaticky generované hlášky: Uživatel XY je nezadaný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zahradník na cestách zahradník na cestách | Web | 1. února 2011 v 8:17 | Reagovat

Jsem tu díky náhodě a odkazu na autorském klubu. S chutí jsem si ale přečetl tuto úvahu a musím říct, že je hezká, pravdivá. Tak držím palce v dalším přemýšlení.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. února 2011 v 11:32 | Reagovat

Není nad život kavárenský.
Naživo, načisto.

Těžké je chápat psaná slova ironiků.
Pěkně jsi to popsala.

3 Teraxa Teraxa | Web | 1. února 2011 v 13:05 | Reagovat

A víš co je děs? Poslouchat lidi, co mají tuhle 'zábavu' v lásce a neopomenou ti zmínit tisíce novinek o téhle a tamté... Já sloužím jako vrba, né jako popelnice :/ Jinak velmi dobrý a trefný článek.

4 Lennroe Lennroe | Web | 1. února 2011 v 21:59 | Reagovat

[1]:,[3]: Díky.

[2]: Už ani ta ironie není, co bývala.

5 Bylinka Bylinka | Web | 1. února 2011 v 23:47 | Reagovat

Máš ve všem naprostou pravdu!! Já už jsem se dávno rozhodla a proti facebooku se vzbouřila. Neznamená to mazání účtu. Jen chci víc žít takhle naživo, drbat naživo, sdělovat si novinky naživo, a proto odmítám s nejlepšími přáteli kontakt skrz facebook a scházíme se tváří v tvář:)) Jsem ráda za své dětství bez internetu, bylo takové opravdové a plné:)
Nikdy se naplno nepoddám virtuální realitě a nevzdám se kontaktu naživo:)

6 yukamuci yukamuci | Web | 5. února 2011 v 23:20 | Reagovat

S tím úplně souhlasím :D
Přijde mi že Facebook (nebo stránky jim podobné) kradou příležitosti, kdy si pokecat, nebo podrbat se známými. Neříkám že je FB na nic (též tam mám účet xD), ale tohle je vyloženě škoda. Veškeré zajímavosti se v podstatě dozvíš na něčí zdi a když se pak sejdete doopravdy, téma je z části vyčerpané, protože se to již každý dočetl na facebooku.
Za chvíli lidé ani nebudou vědět, jak si mezi sebou povídat. Dokud jejich "bariéru" neprolomí alkohol :/

7 Lennroe Lennroe | Web | 6. února 2011 v 14:20 | Reagovat

[6]: Přésně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama