Já jsem tvoje, ty jsi můj

28. března 2011 v 22:20 | Lennroe |  Seprané spisy
Tenhle článek můžete brát jako pubertální pobouření nebo jako obyčejný názor, který se možná změní, ale spíš ne.
A bude se kritizovat a to konkrétně instituce, kterou nemám ráda a navíc se jí kapku bojím. Pustím se do svateb.
Ono je hezké udělát přátelům a příbuzným mejdan a napakovat je výslužkou, ale hlavně je to obrovsky sobecké vůči partnerovi, kterého si berete. Doteď totiž mohl svobodně prásknout dveřmi, když měl všeho plné zuby, jenže najednou je tady glejt a budete-li se mít navzájem dost, znamená to pro oba týdny i měsíce nepříjemného běhání po soudech a úřadech. A nejedna romantická duše takhle přijde o iluze.
Vezměte si kolik párů by se rozešlo jakž takž v dobrém nebo jen dočasně naštvaných, rozhořčených a zrazených, kdyby byli ušetřeni rozvodové mašinerie. Ukončení vztahu je jedna věc, často to bolí a důvody jsou mnohdy těžko pochopitelné, jenže když zrovna v době, kdy jste vzteklí a smutní musíte druhého vídat a hádat se s ním o peníze a majetek (a nějak se přeci jen rozdělit musí, i kdyby bylo v zájmu obou partnerů rychle a hladce to skoncovat) a v nejhorším i o děti, to leckoho připraví o poslední špetku hezkého, co mu ze vztahu zbylo. A šance, že bývalému partnerovi odpustí a bude s ním možná i nějak přátelsky vycházet se zmenšuje úměrně délce rozvodového řízení.
Mnoho lidí (většinou slečen) má pocit, že s opulentním ano získávají na partnera papír a že si ho tím pojistí, aby jim neutekl. Mě se ale zdá sobecké a taky dost naivní, chtít k sobě takhle někoho připoutat. Silou nic nepředčí pouto rodič - dítě, a přesto rodičům nepatříme a moc dobře to víme. Tak proč se neustále snažíme někoho si přivlastnit?
Někdo to bere jako strvzení vztahu. Co je ale vztah? To že se spolu dva lidé dobrovolně vídají ve volném čase, protože mají společné zájmy a navzájem se přitahují. Nevidím nikde nic, co by se mělo stvrzovat. Berete si snad svoje kamarády, aby bylo oficiální, že jsou to vaši kamarádi a musejí s vámi trávit čas a pomáhat vám, když je vám mizerně? To je přece mezi lidmi to pěkné, že k sobě mohou cítit náklonost a najít společnou řeč a že potom vyhledávají společnost toho druhého. A partnerský vztah není od přátelství zase tak odlišný. Kromě intimních chvilek je například mezi nejlepšími kamarádkami často stejná úroveň důvěrnosti jako mezi partnery a někdy i větší.
Ostatně se to dá slyšet každou chvíli, jak někdo vypráví, že mu manželství zničilo lásku. Zničilo potřebu o partnera neustále bojovat. Dalo jistotu, že teď už spolu být musíte. Už na tom není nic něžně přátelského. Žádná svoboda. Tím, že jsme se vdali/oženili se od nás něco očekává a to není dobré.
Samozřejmě šťastně vdaní mohou protestovat, ale byl by jejich vztah s partnerem horší, kdyby se nevzali a zůstali spolu jen tak? A ti, kterým partner neutekl, protože se mu nechtělo rozvádět, mohou sice sňatkům taky blahořečit, ale žádná výhra to není. Pevný vztah by takovou situaci ustál taky a pokud se manželství po ní změnilo ve svazek z povinosti, není ani o co stát.
A navíc, ve vztahu si lze dát pauzu, lze snadnou odpouštět i opouštět a to jsou podle mě přirozené věci. Přirozené reakce na situaci. Ale manželství je všechny deformuje. Nejde to, protože jsme vdaní, nemůžete se jen tak sebrat a odejít, protože právně jste s partnerem stále svázaní. A ten pocit, že to nebo ono nejde udělat je nejhorší. Dokud spolu dva jen tak žijí, mohou se uklidňovat tí, že se dá kdykoli vycouvat a mnohdy právě proto nevycouvají. Jakmile se ale cítí polapení, začnou se stavět na zadní. Přeci jen zvířecí původ nepopřeme.
Seberte zvířeti svobodu a začne kopat. A manželsví nejdřív jako past nevypadá, ale když na to jeden z páru přijde, už je jako chycené zvíře a všechno se kazí.
Pořád zapomínáme, že vztah má být co nejvíce volný a dobrovolný a to po svatbě nebude.
Koneckonců, když si chce někdo udělat party na počest svojí nehynoucí lásky, klidně může, ale bez papírů a bez razítek. Má to snad menší půvab?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 28. března 2011 v 22:45 | Reagovat

Už při pohledu na nadpis se mi vybavil citát z písně Sektorová láska od Jany Kratochvílové... "Nejsem tvá a víc už ničí, ale věrnost po svém cvičím, to mi někdy právem vyčítáš..."

2 adaluter adaluter | Web | 28. března 2011 v 23:09 | Reagovat

Je jasné, že kdo to cítí takhle, neměl by se ženit, nebo vdávat, ale za všeobecně platný, bych tenhle názor nepovažovala. Věřím tomu, že spousta lídí to cítí jinak. Každý se zkrátka rozhodne podle sebe. A o tom to je, žít podle sebe, umět se domluvit. Jindy bych zřejmě k tomu řekla víc, ale teď mi docházejí slova, jsem jen ráda, že jsem byla ženou svého muže.

3 adaluter adaluter | Web | 28. března 2011 v 23:14 | Reagovat

Ve chvíli, kdy jsem dopsala tady komentář a vrátila se k sobě, našla jsem komentář od tebe, zvláštní, jak jsme se trefily. :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. března 2011 v 11:26 | Reagovat

Nějak mi to připomnělo Erbenovu "Svatební košili" ...

5 Bylinka Bylinka | Web | 29. března 2011 v 18:56 | Reagovat

Já na to koukám malinko jinak, ale tenhle názor taky beru a chápu, že každý to může cítit jinak. Nevidím manželství jen jako svazování svobody a omezování druhé polovičky v odchodu.
Manželství je svým způsobem možná jen úřední papír, ale zaručuje také to, že když se jednomu z manželů něco stane, druhého z nich k němu pustí do nemocnice a můžou mu sdělit, co se s ním stalo a jaký je aktuální stav (to "jen" příteli říct nemůžou), nebo v případě smrti jednoho z nich druhý dědí (což je nefér, když spolu žijí neoddaní a budují společné hnízdo a druhý z nich nakonec utře nos, protože jako majitel byl uvedený první z nich)
Ale to zní všechno moc pesimisticky a ne moc jako důvod manželství. Já beru manželství jako slib, že s tebou partner počítá do budoucna a věří, že vám to vydrží navěky. Není to podle mě jen staromódní povinnost.
Já se chci v budoucnu určitě vdát, ale na partnera tlačit nebudu, pokud bude mít jiný názor :-)

6 Jago Jago | 29. března 2011 v 23:10 | Reagovat
7 maybe-strange maybe-strange | Web | 31. března 2011 v 20:57 | Reagovat

přeci jen, je pěkné, mít někoho, kdo tě opravdu  miluje a zůstane s tebou v nemoci i chudobě atd. Ale proč ten papír?.

8 Teraxa Teraxa | Web | 3. dubna 2011 v 22:38 | Reagovat

Já svatby ráda nemám a jen při pomyšlení, že bych to měla podstoupit si balím kufry 'imaginární' :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama