Kdo? Já!

20. března 2011 v 23:08 | Lennroe |  Seprané spisy
Dlužím The charakteristku do spisovatelské soutěže. Musím uznat, že tentokrát to byl opravdu tvrdý oříšek a já se ho zhostila dost chabě.
Ale co dělat, nedá se svítit. Jako obyčejně, mě prosím neberte vážně, nerada se zabývám sebou a nutnost popsat se, mě celkem zmohla. A protože je to děs a hrůza připojím jednu kreslenou a dvě zvukové ilustrace.


Hledala jsem své alter ego a došla jsem k tomu, že žádné nemám.
Jestli ano, pak se velmi důmyslně schovává a zřejmě se nenechá objevit jen proto, abych ho mohla popsat. Jediné ego, které mi tu zbylo, je tedy to nudné obyčejné - Já.

To, že nemám alter ego, neznamená, že bych byla jednolitá osobnost. Skládám se z několika složek a mám je i pojmenované. Jedna se jmenuje Týna, to je ta, která se potkává s lidmi, chodí do školy, lyžuje, vymetá s babičkou cukrárny a tak podobně.
Další část jsem objevila teprve nedávno a říkám jí Pingu-Pingu. Je to má agresivní, rýpavá a drsňácká součást, která se do podoby tučňáka v růžové kšiltovce New York Yankees položila natolik, že se víceméně osamostatnila. Dále je tu Lennroe, slušná (v rámci možností) a hodná (tamtéž), která kromě toho, co tu vidíte, nemá prakticky žádnou osbnost. Ale mám ji ráda, Lennroe je mé oblíbené já, jelikož je nejtvořivější. Ještě by se dal nalézt jiný dílek. Má jméno (které vám neprozradím), je mírně zvrhlý, radikální, pesimistický a stejně jako Lennroe odosobněný a čistě virtuální. Virtuálně existuje i další má identita, pro niž zřejmě nenajdu příznačnější chrakteristiku než anglické helpful. I ona se nazývá, ale je poměrně nestálá a vlastně se mě ani tak moc nedrží, je jako šátek, který stále někde zapomínáte, a často mění jméno. Můžete ji potkat na všelijakých fórech, kterak udílí neužitečné rady, aby si sama nepřipadala neužitečně. Existuje ještě jeden kousek mě, zve se Čumáčik i všelijak jinak a je nechutně infantilní.
To jsou pojmenované součástky mého já a nic nezkazím, když je přirovnám k nástavcům na vysavač. Bez nich je to celkem k ničemu, ale samy o sobě vysávat nezvládnou. A tak, jak to hezky vyjádřil poslední mamut Many v Době ledové, musí tady existovat i to lepkavé, co je drží pohromadě. A to jsem já pozlátka zbavená.
Jako taková nemám jméno. Jedna filosofie hlásá, že dát věcem jméno, znamená dát jim sílu ale zároveň je ohrozit. Nejsem si tak docela jistá, zda to dobře chápu, ale myslím si, že určité věci by jména mít neměly. Těžko mohu posoudit, jaká jsem, to přísluší jiným, i když právo soudit druhé by podle mě neměl mít nikdo.
Na pomoc bych si mohla vzít zrcadlo. Je v něm blondýna, malá, brýlatá, která si zrovna poprvé v životě nechává narůst dlouhé vlasy, aby se cítila dostatečně žensky. Vlastně kromě mého nosu a protivné brady se mi ten pohled docela líbí. (Moc by mě zajímalo, jestli existuje člověk, který má rád svůj nos.)
Bez mučení se přiznám, že trpím na krásné oblečení a hlavně boty a nedělá mi absolutně problém strávit den ve zkušebních kabinkách, aniž bych si něco koupila. A jelikož nesnesu mainstream, poměrně se mi daří na půdě módních trapasů.
Abych to trochu zkrátila, dobře na mě sedí moje zvěrokruhové znamení - býk. Tvrdohlavá, materialistická, lenivá požitkářka, která chce mít vždycky pravdu. Jediné, co mě nevystihuje, je odpor ke změnám.
Zkusím se trochu přiblížit k věcné školní slohové charakteristice, abych jen tak netlachala naprázdno (což je pro mě mimochodem taky typické). Mezi mé záliby patří kreslení, filosofování, vaření, hudba ve všech formách, čtení a střídavě od každého trochu. Mnozí by to nejspíš neřekli (a pokud mě zahlédli při tělocviku, nelze jim to mít za zlé), ale náleží tam i sport. Sportuju ráda, ale nesmí mě k tomu nikdo nutit a nesmí to být nic, co se dělá ve škole kromě gymnastiky. Jsem nadšenec do zimních sportů, kolo je můj oblíbený dopravní prostředek a nesmírně ráda tancuju.
Kdybych měla zabrousit do toho, co o mě říkají ostatní, nejčastěji slýchám přívlastky trhlá a mlsná. Vyvrátit to nemohu.
Ráda o sobě prohlašuju věci, které nejsou tak docela pravda, často si stěžuju a nesnáším burany. Nebaví mě televize. Stává se mi, že něčemu úplně propadnu a nejsem schopná věnovat se ničemu jinému. Rozčiluje mě holčičí pitevní způsob myšlení. Zbožňuju napjaté diskuse na hranici hádky a starou češtinu. Odmítám se smířit s tím, že poesie se správně píše poezie.
Bojím se slepic, svatby a stáří. Sbírám známky a přísloví. Nejdůležitější nábytek je pro mě knihovna.
Jsem mladá, zamilovaná, marním svůj život děláním chyb a pitomostí a mám sebe i svět, ve kterém žiju, obrovsky ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lennroe Lennroe | Web | 20. března 2011 v 23:12 | Reagovat

Technický problém se vyskytl, není na vašem přijímači.
Původní komentář:

TlusŤjoch | Dnes v 22:03
Slepic se obávám též. Hezký sebepovahopis.

2 René René | Web | 20. března 2011 v 23:21 | Reagovat

Tak tenhle článek se mi opravdu hodně líbí! Jen tak dál..;)

3 pavel pavel | Web | 20. března 2011 v 23:35 | Reagovat

Popis sice hezký, ale věrná doprovodná kresba jak vypadáš by ještě neškodila. :-)

4 Raven Raven | Web | 21. března 2011 v 0:09 | Reagovat

Skvělé! Tleskám.

Tlesk tlesk.

Mimochodem... Pingu-Pingu vypadá hrozně mírumilovně. Když si představíš, že ta baseballka je dřívko od nanuku ;)

5 maybe-strange maybe-strange | Web | 21. března 2011 v 6:28 | Reagovat

Vzhledem k přezdívce Lennroe mám chuť, říkat ti Lenko, tak bacha :D
Mám ráda takovéhle charakteristiky. V mnohém jsme si podobné. Nesnáším svůj nos, ale bojím se psů a berušek. Také jsem bývala blondýna, ale k téhle barvě vlasů se vrátím jedině za milion :)

[4]: A jo. :D Až jsem z toho dostala chuť na nanuk :)

6 bee. bee. | Web | 21. března 2011 v 6:50 | Reagovat

Ha! Taky nesnášim svůj nos! :D

7 somebody somebody | Web | 21. března 2011 v 9:41 | Reagovat

Úžasný článek! Originální :)
A jak to tak sleduju, máme toho dost společného..

8 adaluter adaluter | Web | 21. března 2011 v 10:16 | Reagovat

Krásně sebezpytné počteníčko, po tomhle článku mám pocit, že o tobě vím víc, než sama o sobě za čtyřicet let. Líbí se mi, jak si si se proprala ze všech úhlů, rozebrala na součástky a zase poskládala v úžasně milý a sympatický celek. Mimochodem, těch "složek" mám v sobě taky několik a mám pocit, že nejen, že časem, sem tam, někdo přibyde, ale začínají se i trochu nepříjemně vyhraňovat vůči sobě navzájem, odmítají spolupráci a tím mě uvádějí do nepříjemných situací. Jako by si začínali tak trochu žít svůj vlastní život a moje tělo si mezi sebou(jen neradi) půjčovali. Budu si asi muset obstarat velkou dávku něčeho lepkavého, abych je zase přinutila držet pohromadě.

9 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 21. března 2011 v 11:45 | Reagovat

Já mám například svůj nos ráda :-D  Protože je to asi jediný, co je na mě ještě aspoň trochu souměrný :-? :D

10 m. m. | Web | 21. března 2011 v 12:09 | Reagovat

A teď jsi mi ještě sympatičtější :) Poesie, stará čeština... ách ano :)

11 Teraxa Teraxa | Web | 21. března 2011 v 13:33 | Reagovat

Tak tohle je vážně krásná charakteristika, ani já bych to lépe nenapsala! Já mám svůj nos ráda. Mám takovou bambuli po tátovi, co prostě k mému obličeji patří :)
Moc se mi líbí ta část o jménech. Když něco pojmenuješ, ztrácí to svoje kouzlo a dostává určité pojmenování, určitý tvar a určité vlastnosti. Jenže bohužel dneska se pojmenovává všechno.
No a to zakončení je bez chyby!

12 Lennroe Lennroe | Web | 21. března 2011 v 20:22 | Reagovat

[4]: Jé to před ním neříkej, on je hrozně drsnej.
[3]: To nemůžu, to už by sem nikdo nepřišel :-D sobě se líbím, jenže o mě se říká, že nemám vkus.
[11]:, [9]:  Jé, vzácnost, milovníci vlastního nosu, to si budu pamatovat.
[8]: Ve mě se to pere pořád, kolikrát i to lepkavý se rádo hádá a Pingu leje olej do ohně.

13 Ma•y Ma•y | Web | 22. března 2011 v 16:57 | Reagovat

Zase dokonalý :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama