Z pohádky do pohádky

22. března 2011 v 22:37 | Lennroe |  Seprané spisy
Jako malá holka jsem měla pohádky samozřejmě ráda. Mamku to tolik nebavilo, ale třeba moje teta se ve čtení před spaním přímo vyžívala. Děti z Bullerbynu jsem znala částečně na zpaměť, když mi byly tři roky. Postupně jsem se naučila číst a pak jsem začala chodit do knihovny a četla jsem si sama. Dodnes mám ráda, když mi někdo předčítá, jenže teď už se do toho hrne málokdo.
A jak jsem rostla, přestávala jsem pohádky číst, začala jsem vyhledávat nejdřív dětské detektivky, pak dospělácké detektivky, četla jsem různé knížky pro děti, které už ale nebyly pohádkami, půjčovala jsem si verneovky a často jsem škemrala, aby mi maminka půjčila něco v dospělácké knihovně.
A najednou nastal den D (a nebylo to tak dávno) a já tam konečně směla. Jenže už to nebylo ono. Půjčila jsem si spoustu skvělých knížek, jenže mi v nich najednou něco chybělo. Poučení, naivita, dobré konce a jasné hranice. A tak jsem doma začala zase vytahovat pohádkové knížky. Znovu, snad posté jsem četla Neználka, Krásu nesmírnou, Devatero pohádek, Paní Láryfáry a pořád jsem si říkala, že by bylo hrozně fajn, kdyby to tak někde bylo. A časem jsem tomu snad i uvěřila. Možná, že doopravdy, když prolezu v noci živým plotem dojdu do Maňáskova (Birlibán), třeba mezi námi vážně žijí kouzelníci a skřítkové a víly a možná hračky doopravdy pořádají v noci mejdany a krtci a zající si dělají na paloučcích pikniky, když se nikdo nedívá.
Stala se ještě jiná věc. Nevím jestli je to dobře nebo ne, ale už nevidím na pohádkách jen ty krásné lesklé tretky, co se tolik líbí dětem. Vidím toho v nich víc. Vidím problémy lidí a způsob, jakým by byly vyřešeny v ideálním světě. A tak si říkám, že všechny ty pohádky nejsou zase tak naivní. Že se prostě jen sanží ukázat dětem, jak by to mělo vypadat, protože většina rodičů jim to ukázat nemůže. Jenže děti pohádky čtou jen do doby, než by jim byly schopné rozumět a pak je odloží a zapomenou. Už si nepamatují, že když byly malé, bylo všechno jednoduché a že to není svět, který zesložitěl ale ony samy. A proto si myslím, že by se lidé než něco udělají, neměli ptát, jestli je to podle zákonů a morálních zásad, ale jestli by to jejich pohádkový hrdina udělal taky tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nurmalni nurmalni | Web | 22. března 2011 v 22:42 | Reagovat

paní Láryfáry mám taky hrozně moc ráda. loni jsme ji četli dětem na táboře. a máš pravdu. když je člověk starší, dívá se na ty pohádky úplně jinak, než když byl ještě dítě... ale to jenom ukazuje náš posun myšlení a jeho vývoj :-)

2 Fredy  Kruger Fredy Kruger | 23. března 2011 v 0:06 | Reagovat

Odhrnuv záclony závoje ...
Zloděj !  do dětského pokoje
oknem vlez... vida ho ... zlosyna !

senior Wikourzill  má syna
... mladíka....je mu tak.. čtyřicet ?
( anebo  padesát nejvíce )

..." těch dětských knížek tam po baráku!
já přečet si  něco  ... o  bubáku

Teď bojím se ! ( dříve se neboje " ! )
... muž vyskočil zpátky z pokoje...

Rozrušen  Vladimir  Ohmatall !
do kalhot sáh,  cosi nahmatal !

3 Lennroe Lennroe | Web | 23. března 2011 v 0:20 | Reagovat

[2]: Aneb Fredyho večerníček s hvězdičkou po dvadvacáté hodině :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. března 2011 v 8:14 | Reagovat

Kostěj nesmrtelný! Toho jsem měl nejraději.

5 Sikar Sikar | Web | 23. března 2011 v 8:16 | Reagovat

Jé, Neználek, Birlibán, Láryfáry, Devatero... samá klasika

(asi si něco nostalgicky přelouskám)

6 Guizmo Guizmo | Web | 23. března 2011 v 14:35 | Reagovat

Krásný je Tulák Rover, Tolkien, noo kdo umí ten prostě umí ^^

7 Teraxa Teraxa | Web | 23. března 2011 v 17:55 | Reagovat

Vždycky jsem říkala, že pohádky nejsou jen pro děti. Vrací se k nim čím dál více dospělých. Já je miluju a vždycky milovat budu! A co je moje pohádka? Sněhová královna. Bez té bych nemohla být.

8 maybe-strange maybe-strange | Web | 23. března 2011 v 20:08 | Reagovat

Já pohádky nějak ráda nemám, asi jsem ještě nedospěla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama