"Já bych tu babu..." aneb o pozitivním myšlení

9. srpna 2011 v 20:19 | Lennroe |  Seprané spisy
Včera večer mě napadla jedna věc. Slyšela jsem mamku telefonovat s přítelem a mluvili o pozitivním myšlení. Normálně mám na své drahé matičce ráda, že na všechno neskočí (kromě spamů), ale v tomhle případě se prostě nedá nic dělat. Nemá to jednoduché a ty báječné knížky s velmi pestrými obaly jsou přece plné skvělých věcí. Ještě štěstí, že si je nekupuje, ale jen půjčuje a že věci jako kartářky, rodiné konstelace a další ji velmi rychle pustily s tím, že jsou to nesmysly, které člověka akorát děsí a obírají o energii. Nikdy k tomu neřeknu ani slovo, protože hluboce ctím víru jakéhokoli člověka, ovšem myslet si své snad můžu, ne?
A tím se dostávam k tomu, o čem jsem chtěla psát. Pozitivní myšlení je dnes velmi populární. Netvrdím, že je na tom něco špatného. Věčně se o něco strachovat a sýčkovat zdaleka není ideální, jenže něco jiného je mít na některé věci optimistický pohled nebo být od přírody snílek a něco jiného je pořád dokola si opakovat: "Takhle nesmíš myslet, to je špatně. Musíš myslet pozitivně." O tomhle a o tom, že když budete něco považovat za téměř hotovou věc, tak se to splní, je většina těch hrozně barevných knížek. Samozřejmě neházím veškeré filosofie a veškerou esoteriku do jednoho pytle. Zvlášť proto, že o pozitivním myšlení mluví také budhistické učení a že esoterie není zdaleka jen o kecech, ale dá se na ní najít spoustu zajímavého a mnoho z ní vychází z historických pramenů. Vlastně mi jde spíš o New Age a jemu podobná hnutí. Knihy o kterých mluvím jsou všechny navlas stejné. Po celém světě jich vycházejí stovky, možná tisíce a jsou všechny stejné. Mají pár jenoduchých (a stejných) ústředních myšlenek, které sugestivně a trochu nahlouple omílají pořád dokola. Mám za to, že jsou psané s velmi primitivním záměrem záměrem - nahrabat si. Všimli jste si někdy, co je spojuje? Jsou zhruba stejně silné - ne méně než 150 ne více než 300 stránek. To je zřejmě tloušťka, kterou většina lidí dnes považuje za přijatelnou a zároveň ne nedůvěryhodnou. Protože marná sláva většina lidí se chodí do knihkupectví spíš porozhlédnout, popřípadě obhlédnout nějaký nový titul a nebo shánět dárek. Je to vcelku logické, když si vezmete, že kromě velkých měst má průměrné město i městečko jen malé knihkupectví a logicky tedy nabízí pouze osvědčené tituly a tituly, které se prodávají samy. A tak jako mají harlekýnky lesklé obaly s napolo svlečenými krásnými lidmi, jsou knihy o tom "jak být zdravý-krásný-šťastný-úspěšný-oblíbený-bohatý" nápadně barevné, mají sugestivní názvy a na obalu bývají většinou psychadelické motivy a stylizované rostliny, případně i nějaký ten anděl, andělem nikdy nic nezkazíte. A všechny slibují to samé, za pouhé tři čtyři stovky můžete bý šťastní až do smrti. Tak mi vysvětlete, jaktože všude kolem neběhají samý štěstím sjetí lidé, když se těch knížek tolik prodá (a že se jich spolu s kuchařkami a milostnými romány prodá). Hm, možná proto, že první dva dny jsou v naprosté euforii, že objevili recept na šťastný život. Mají pocit, že konečně prozřeli a všechno pochopili a že od teď začnou žít správně. Jenže ona ta hezká iluze, že stačí si přát a všechno se stane nevydrží moc dlouho. Ani Arabele nevydržela a to nežila v sebeklamu.
To jsem se ovšem rozepsala jen o zdroji celého toho povyku. Samo o sobě totiž pozitivní myšlení nikomu nemůže uškodit a často může i prospět. jenžeto jen pokud je samovolné. Snílek s hlavou v oblacích si možná občas trochu "namlátí" ale sám o sobě je šťastný a to je hlavní. Optimista je optimistou prostě proto, že se tak cítí. A pokud se nědo uklidňuje obvyklým všechno-dobře-dopadne, je to nejspíš proto aby se nezbláznil strachem a je to přirozený reflex, na němž není nic špatného. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se zaseknete na nesmíš-nikomu-nic-zlého-přát a nebo věř-tomu-a-ono-se-to-splní.
Vaše mysl je to jediné, co je pouze vaše a nikdo vám to nemůže vzít. I kdybyste o všechno přišli, život, který žijete ve své hlavě, vám nikdo nemůže vzít. A co víc, nemůže vám ho ani vyčítat ani rozmlouvat, protože vám do hlavy nevidí. Když je váš šéf protivný, sebestředný a šikanuje vás, to nejmenší, co můžete udělat je v duchu si přehrát deset hnusných věcí, které byste mu nejradši udělali. A na to není NENÍ nic špatného. To že na to myslíte, neznamená, že to uděláte. Říká se tomu hřešit myšlenkou a upřímně, kdo z nás je skutečně takový, že by se rozběhl a skopl někoho ze schodů. Pokud není ten člověk psychicky nemocný, neudělá to. Ovšem není důvod, proč by na to neměl myslet. Je to jen zůsob jakým prožívá danou situaci a řekla bych že rozhodně zdravější, než kdyby si myslel, jaký je šéf chudáček a že za to vlastně nemůže, že je takový mizerný parchant. Určitě měl ubožátko, hrozné dětství. Stejně tak jako nemůžete své hlavě zakázat, aby nesvlékala pohledem toho pěkného kolegu, nemůžete jí ani bránit ve shazování šéfa ze schodů.
To byla ta první věc, kterou se nám velká část moderních superchytrých filosofií snaží vštípit. Ta druhá je snad ještě horší. Z první můžeme mít maximálně špatné svědomí. Z té druhé ovšem. No vezměte si to. Přečtete si knížku, ve které se píše, že všechno, co musíte udělat pro to, abyste byli bohatí, je myslet si, že už vlastně bohatí jste. V lepším případě budete toužebně čekat, až někdo přijde a dá vám milion. V horším to vezmete doslova a skončíte na ulici. Netuším, co je tak pozitivního na tom snažit se lidi přesvědčit, že se dá vydělávat a balit holky silou myšlenky. Možná, že se nemusíte předřít, abyste zbohatli, (vemte si autora té knížky, ten jenom napsal hormadu žvástů), ale ještě jsem neslyšela o tom, že by někdo zbohatl myšlením na peníze. Nehledě na to, že já bych musela být přinejmenším milionář.
A jedna věc je na tom celém tak trochu smutná a tak trochu zábavná. Většina lidí, kteří tohle píšou tomu vůbec nevěří, protože jinak by na tom nevydělali. Oni jen píšou, co lidé chtějí slyšet, formou která jim velmi jednoduše (jako blbečkům) vnucuje myšlenku, jak jsou úžasně geniální, že pochopili tajemství života a smrti. Jsou to knihy psané pro hlupáky, aby se cítili chytří. A navíc je to plýtvání papírem, protože obsah většiny těch knih by se dal shrnout tak na stránku, možná na tři, kdyby tam člověk přidal pár slov na efekt. Vlastně docela obdivuju, jak někdo s klidným svědomím dokáže vydělávat na tom, že dělá z jiných idioty. Já vím, že je to asi nejvýnosnější byznys vůbec, ale já bych to asi nezvládla. No minimálně musím uznat, že vědí, jak na to, když mi bylo asi jedenáct, jedna taková knížka mě taky trochu zblbla, jenže mě to naštěstí velmi brzy přestalo bavit až mě z toho nakonec úplně vyléčil britský iluzionista Darren Brown svou silně skeptickou knížkou, za což mu tímto velmi děkuji.
Nakonec bych jen chtěla všechny ujistit, že pokud v duchu kopou hroby a sypou projímadlo a cokoli dalšího, jsou naprosto normální a mjí na to svaté právo. Kde bychom to žili, když už si necháme nařizovat, co máme nosit a poslouchat, ještě aby nám někdo diktoval, co si máme myslet a tvrdil nám, že je to pro nás dobré. Rozhodně myslete, přemýšlejte, fantazírujte, sněte a v duchu proklínejte, co nejvíc, protože, do tohohle života vám ani babička kecat nemůže. A odpovědí na otázku, života smrti a taky vůbec se taky netrapte. To je přece 42.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Matt Matt | E-mail | Web | 9. srpna 2011 v 20:45 | Reagovat

Předpokládám, že tohle je první verze a ta další bude mít rozdělený odstavce :)

2 Taychi Taychi | Web | 9. srpna 2011 v 21:28 | Reagovat

Já sice taky myslím pozitivně, ovšem myslím si, že nejsem tak šílená.:)

3 julie julie | Web | 9. srpna 2011 v 21:43 | Reagovat

moc dobrej článek, souhlas

4 signoraa signoraa | Web | 9. srpna 2011 v 22:05 | Reagovat

Báječně napsané. Musím se přiznat, že jsem na tom podobně. Sice nekopu hroby, ale v duchu si přehrávám svou strašnou pomstu. A úplně mi to stačí k tomu, abych měla pocit, že mám splněno.
Nesnáším, když se mnou někdo "oře" nebo se mi snaží vnutit svůj světonázor. Naskakují mi bodliny jako dikobrazovi, ale ve skutečnosti se usmívám, předstírám hluboký zájem. K úsměvu mě vede to, že si dotyčného představuji sedícího na míse a trpícího úpornou zácpou. A já se usmívám a dotyčný trpí a trpí a nejde a nejde to. :-D

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. srpna 2011 v 9:12 | Reagovat

Pozitivní článek.

6 Lennroe Lennroe | 10. srpna 2011 v 12:23 | Reagovat

[1]: Líbí? :-P

[4]: mě když jsem byla malá doporučovali, představu v pyžamu a když jsem povyrostla doplnili to i o tuhle verzi. Musím uznat, že to funguje skvěle.

7 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 10. srpna 2011 v 18:45 | Reagovat

Pozitivní myšlení 4ever... Eh, fuj. Co to mělu?
Chtěla jsem si koupit andělské karty, ale chtějí z to skoro tři stovky. To si raději zajdu do čajovny a utratím to tam.

8 Fredy Kruger Fredy Kruger | 10. srpna 2011 v 21:56 | Reagovat

" Proboha ! zase ten wolpetinger "!
... starý muž odtrhl železný vingel
z skleníku Rudolffa  Kurwicze....

" kdoť vyplašil mi... mé slepice ?
můj skleník ! hle ! ztratil stabilitu" !
řve Rudolff Kurwicz vyběhnuv z bytu...

Frantischek  Ohammba  ve křoví !

" S wolpetingry jsem hotový !
Pohleď ! již mám jich plný pytel....
za to, žes byl vždy dobrý přítel,
upečem si je společně " !

... vtom za záda pohlédl bezděčně....
Proboha !  stádo špunokoňů !
... již odříznuta cesta domů !

.... Co nestalo se, nyní se stane !

... muži se připravují ku obraně !

9 pavel pavel | Web | 14. srpna 2011 v 12:04 | Reagovat

Píšeš mi to tady z duše. Jakmile někdo píše o pozitivním myšlení, měli bychom být opatrní. Zavání to sektou a drápky mohou být nebezpečné, pokud se tomu někdo zcela poddá. Jejich jediné přání je, vatáhnout z lidí co nejdřív peníze. :-(
Tvůj obrázek už mám v novém bytě. Jistě mi přinese štěstí, ještě jenbou dík. :-)

10 Lily Addams Lily Addams | Web | 18. srpna 2011 v 11:02 | Reagovat

Pozitivní myšlení.....hm, to není zas tak špatná věc. Myslím, že lepší, než kdyby se někdo pořád zahrnoval destruktivní myšlenkami. Kdybych se nenaučila pozitivně myslet, tak už tu nejsem. Ale i tak jsem nohama na zemi. Ráda vezmu takové knížky v knihkupectví do ruky a prolistuju jimi, ale to je tak však. Ke štěstí nepotřebuju knížky. Stačí mi, když mě nikdo nebuzeruje, něco si nakreslím, nebo strávím chvíli s tím, koho mám ráda :-)

11 adaluter adaluter | Web | 28. srpna 2011 v 17:45 | Reagovat

Tyhle knížky vydělávají na lidské nespokojenosti a nejistotě a protože i já jsem nespokojená a nejistá, nečtu je. Rozumem totiž s takovým "vymýváním" mozků nesouhlasím a navíc nemám na zbytečné rozhazování. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama