Změna paradigmatu a jiné trampoty

7. listopadu 2011 v 21:41 | Lennroe |  Seprané spisy
Naše ředitelka je úplně pitomá, o tom není pochyb. Ovšem jak praví má sbírka přísloví, i slepé kuře musí občas najít zrno. A tak se stalo, že jednou pronesla moudrou zapamatováníhodnou větu: "Čím jste starší, tím méně říkáte nikdy."
Ač nerada musím uznat, že to řekla hezky.
Je zvláštní, jak často člověk prochází radikálními změnami názoru, přestože se jim úporně brání. Kolikrát jenom malé dítě zarputile tvrdí, že nikdy nezmění svůj názor na to, že chce být popelářem. A dospělí se mu smějí. A kolikrát dospívající slečny vykládají přátelům, že tohle je ten pravý a jediný. A co následuje? Zase výsměch. Ale je to hořký smích. Hořký smích někoho, kdo jej taky kdysi slýchal a byl si jist, že on je jiný a pak... přišel o iluze. Lépe řečeno nechal si je vzít. Od doby, kdy nad tím přemýšlím, jsem to vždy v duchu nazývala ztrátou iluzí. Poté jsem si ovšem připomněla svou oblíbenou povídku a překřtila jsem své myšlenkové proudy na změnu paradigmatu. Je to tak lepší. Většina lidí si totiž neuvědomuje, že o iluze se dá nejen přicházet, ale i je získávat a to je podle mého proces mnohem příjemnější, než jen tak nechávat ostatní, aby nám je vzali.
Možná si myslíte, že v dnešním době je užitečnější být realista než snílek. Zaprvé s tím v zájmu zachování duševního zdraví tak docela nesouhlasím a za druhé, já se třeba pokládám za realistu, ale přitom zůstávám optimistou. Nijak se to nevylučuje. Možná, dřív než vás začnu povzbuzovat k boji o své iluze, bych se měla vrátit k sobě a trochu to ilustrovat.

Po přečtení Obrazu Doriana Graye jsem byla přesvědčená, že jediným smyslem mého života je být jednoho dne právě tak cynická jako sir Henry. Jak já toho chlapa obdivovala. Považovala jsem cynismus za jakousi vyšší moudrost, za něco, k čemu člověk dospěje, když toho hodně pozná a hodně pochopí a chtěla jsem se do té fáze dostat co nejdříve. A potom přišla změna paradigmatu neboli - získala jsem iluze. Lidé nejsou cyničtí proto, že by nějak zvláštně zmoudřeli. Cynismus nepramení z toho, že víte víc než ostatní. Ne cynici jsou cyničtí proto, že už jim nic jiného nezbylo. Netvrdím, že jsou nešťastní a měli bychom je litovat. Proboha to ne! ne kždý, kdo je jiný než já musí být nutně nešťastný a ne každý, kdo je mi protivný by měl být litován.
Stejně tak jsem nabyla iluze i při zjištění, že život není zase tak složitý, jak se nám snaží vnutit dospělí. Vždy jde jen o to najít si svůj subjektivní pocit štěstí a přidržet se ho. Nejde o peníze, o moc, o slávu, o užitečnost, o důležitost. Nejde o to naplnit očekávání okolí, ale o to najít si svou cestu, ať už je jakákoli. (Chci říct, že kdo je šťastný se stádem, nemusí se odtrhávat jen proto, aby měl svou vlastní originální cestu.)
Iluze získávám pořád. Zjištěním, že vzdělání není všechno a že i chudý sedlák může být šťastný přesně tak jako v těch pohádkových knížkách, které odmítám někomu darovat.
Koneckonců byly taky doby, kdy jsem si myslela, že nikdy nebudu mít děti. Že bych nebyla dobrá máma a že by mě stejně omezovaly. Myslela jsem si, že není možné zůstat s jedním partnerem, protože by to nebylo žádné vzrůšo. Teď třeba vím, že děti určitě chci, protože už chápu, že také existují kluci a páni (konkrétně jeden) ze kterých by byli skvělý tátové. A že ani já bych vlastně nemusela být až tak hrozná máma.

Když to tady tak bilancuju myslím, že jsem vlastně v době, kdy bych měla o iluze přicházet získala spoustu nových a nebo ty staré trochu přehodnotila, ale ztratila jsem jich jen velmi málo. A těch pár o které jsem přišla jsem si vydobyla zpátky.
Možná se mnou bude někdo nesouhlasit. Možná bude někdo tvrdit, že není dobré "prodlévat ve snách a zapomenout žít." Já netvrdím, že ne, ale mít své iluze, mít své šťastné konce to dává člověku mnohem víc než pesimistický realismus. Nejde o ty pověstné pády na dršku, na které žádný zodpovědný rodič ve výchově nezapomene. Každý člověk i realista s těmi nejhoršími očekávaními je někdy zklamaný a všechno na něj padá. Ale idealisté mají mnohem větší svět plný možností, o kterých se jiným ani nesní. A nejsou to možnosti nereálné. Většinou stačí jen připustit, že někde za sedmero řekami by se to fakt mohlo stát a váš sen se začne plnit. A někdy to taky nevyjde. Ale když ho zabijete předem, svůj svět o kousek zmenšíte. A pak zas. A znovu. Se ztrátami iluzí (někteří tomu drze říkají dospívání) si dobrovolně ukrajujeme kousky svého světa necháváme ostataní, aby si taky zakrojili. A nakonec jsme jim za to ještě vděční. Jsme vděční našim realistickým přátelům a rodičům za to, že náš obrovský svět, který mohl existovat, se scvrkl do kuličky omezenosti, kterou se nám jen těžko podaří nafouknout do původních rozměrů.
Možná byli doby, kdy jsem byla smutná a zklamaná, že svět není tak velký lesklý a úžasně jednoduchý, jak ho vidí malé děti. Teď už nejsem. Vybojovala jsem si své iluze zpět a budu je chránit. Svět je přesně takový, jaký mají děti, to jen my si ho okrajujeme mačkáme a špiníme a říkáme tomu moudrost a dospělost. A já to ode dneška nazývám blbostí a omezeností.

Tak si říkám, že se nakonec celý článek stočil trochu jinam, než jsem měla v úmyslu. Ale vlastně říká vše, co jsem chtěla.

Odpusťde děti, že tento článek věnuji "dospělému." Mám pro to jedinou omluvu, bez něj by totiž nikdy nevznikl.

Věnováno tomu-jehož-jméno-bychom-tu-neměli-uvádět v době, kdy bude skvělým tátou (jelikož malým chlapcem už zůstane napořád)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 7. listopadu 2011 v 22:00 | Reagovat

Taky by ti náš "dospělák" mohl věnovat článek. :-D

2 Aailyyn Aailyyn | Web | 7. listopadu 2011 v 22:40 | Reagovat

Já myslím, že posmívat se dospívajícím za názory, které mají, s tím, že je stejně jednou změní, není fér. A vyhrožovat, jak ztratí iluze, jak dospějí a prozřou. Jasně, že ty názory se budou převracet, ale to je přirozený vývoj. A na to si každý sám musí prostě přijít. Zamiluješ se, najednou ti nepřipadá nemožný strávit s dotyčným zbytek života, po pár měsících se možná ukáže, že jsi přehodnotila priority a zrovna tenhle "zaručeně pravý" až tak pravý není...
Taky to podle mě časem člověk začne přijímat jako přirozený běh věcí a nebude to vnímat v takových skocích a nebude o těch změnách, co se mu dějí, tolik přemýšlet.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. listopadu 2011 v 9:07 | Reagovat

Cynik je odvozeno od filisofické školy kynické: Tito filosofové zastávali názor, že jediné, co existuje, je to,
co lze smyslově vnímat.

4 Lennroe Lennroe | Web | 8. listopadu 2011 v 21:13 | Reagovat

[3]: Jo myslím že něco takového v Sofiině světě (moje jediné filosofické vzdělání) psali. byla to docela hezká filosofie dokud se z ní nestal názor životních ztroskotanců. Ačkoli to mám možná trochu popletené s nihilismem...

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 10. listopadu 2011 v 17:29 | Reagovat

" Já rovněž mám svoje trampoty !
... cos hnusného proved mi do boty
kocour ! ... já smočit tam kravatu !
Jak mohlo to zvíře  nasrat tu ?

... Teď láhev mám piva načatu
a přemýšlím o para - digmatu ;
taková podivná slova " !
Lubosch  Picc  mumlá si znova :
... " parapa... para... digmatu ....

Půjdu  a udeřím na tátu  !
... on poradí mi, tak jako vždycky
zná  maďarsky ... i americky  !
Otec má nedozírné ceny " !

... muž běží bos ( boty znečistěny )
Víc zděšen, když pohlédl na rifle !

... " Až přijdu, dám kocoura do pytle
a o stěnu domu jej omlátím !

... Teď k otci jdu !  však se to vyplatí " !

6 pavel pavel | Web | 14. listopadu 2011 v 20:17 | Reagovat

Takže ne až tak hrozná máma. :D
Iluze máme ať chceme nebo nechceme, ale nejhorší je to rozčarování, když jde o člověku kterému věříme. ;-)

7 pavel pavel | Web | 18. listopadu 2011 v 2:39 | Reagovat

Nevím jestli jsem tvůj komentář dobře pochopil. Jsi jinak v Praze? :-)

8 Tenebrae Tenebrae | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 19:02 | Reagovat

Ahoj!
Mám na svojom blogu súťaž o najhoršieho učiteľa/učiteľku. Bola by som rada, keby si sa prihlásila. Nemusíš sa báť. Môžeš vystupovať anonymne a meno učiteľa sa neuvádza. Odkaz na prihlášku je tu :
http://iamlunatic.blog.cz/1111/sutaz-o-najhorsieho-ucitela-ucitelku-prihlaska
P.S:prepáč za reklamu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama