Smrt je hrozně nudnej patron

17. února 2012 v 23:55 | Lennroe |  Seprané spisy
Lidé se na můj vkus příliš zabývají smrtí. Zdá se jim být mysteriózní, zajímavá, úžasná, jako něco, k čemu směřuje celý jejich život. A já to nějak nechápu. Smrt se mi nezdá zajímavá. Je to jako plácnout rukou do vypínače. Světlo svítí. Plác. Světlo nesvítí. Jak prosté. Ani nepostřehnete ten přechod, skoro žádný není. A umírání je stejně rychlé (pokud nepočítáte předcházející nemoc nebo cokoli dalšího, což je stále ještě součást života...dokud světlo nezhasne).
Není na tom nic vědeckého ani bůhvíjak zajímavého. Snad občas trochu poetického, absurdního, trgického nebo patetického, záleží na způsobu smrti. I ten je ovšem vlastně jen součástí života. Všechno od chvíle, kdy se začne embryo podobat tvorovi až po okamžik smrti, je náš život. Nikdo neví, je-li jich víc nebo jen jen jeden. Nikdo nemůže říct, co se stane, až umřeme. Je to jistě zajímavá otázka. Někdo věří v reinkarnaci, někdo v přeměny energie a věčný koloběh života (mrtvola, červi, kos, kočka, lidská radost...), někdo věří na nebe a peklo a určitě si lidé vymysleli děsivé spousty dalších teorií.
Plno lidí tráví čas tím, že přemítají, jak asi umřou a kdy to bude, co se stane potom, kdo jim přijde na pohřeb, co budou mít v rakvi na sobě. Jako by to nebylo jedno. Smrt je předmětem mnoha knih a v mnoha dalších se jen tak vyskytuje. Vsadím se že knížek, kde na nás někde vykoukne smrt, je asi tak stokrát víc než těch, kde se někdo nebo něco zrodí.
A přitom takové zrození to je mnohem zajímavější věc. Musí na to být dva a předchází mu celých třčtvrtěroku příprav a očekávání. A nabízejí se mnohem zajímavější otázky. Kým bude? Co ho bude bavit? kam se dostane? Co dokáže? Po čem bude toužit a o čem bude snít? Při pohledu na miminko vás jistě jako první nenapadne: Jak asi umře, chudinka? Ne. Nechtěla jsem být morbidní. Chtěla jsem jen poukázat na to, jak je to hrozně absurdní. Jak hrozně se lidé zabývají zrovna věcí, kterou prakticky nemohou nijak ovlivnit, nijak se na ni připravit, porozumět jí, učit se o ní, vysvětlit jí a pochopit.
Je tolik věcí, které by stály za prozkoumání. Tolik věcí, které by si zasloužily zájem a nedostává se jim ho. A ze všech těch věcí se lidé zabývají zrovna blbým okamžik, kdy se člověk přepne z režimu život do jiného neznámého. Snad každé náboženství má nějaký pohled na smrt a ani by to nebylo v očích věřících správné náboženství, kdybyb si snad trouflo přiznat, že netuší, co po smrti bude a že to ani nemá zájem odhadovat.
Není účelem mého zamyšlení vyvracet něčí přesvědčení o tom, co smrt je nebo není a co dělá nebo nedělá. Mám k víře druhých lidí velkou úctu a nedovolila bych si ji špinit. Jen mi přijde hloupé - ať už za jkýmkoli účelem - věnovat svůj život přípravě a myšlenkám na něco tak nicotného, krátkého a vcelku bezvýznamného jako je smrt. Protože smrt má význam pro ty, kdo ji vidí a zůstávají živí. Pro ty, kdo už umřeli, moc významu nemá. Ačkoli to nemůžeme vědět, ale jednou to přece zjistíme!
Je hezké vědět, že právě tohle je otázka na kterou dostaneme odpověď. Není to jako otázky: Proč zrovna já? Proč jsou pomeranče oranžové? A jestli existují mimozemšťané. Tohle je otázka na kterou s jistotou odpověď dostaneme. A dost možná nás zklame anebo potěší. Tak nebo tak, nemůže s tím nic dělat. Neexistuje způsob, jak získat odpověď dřív (sebevraždu nepočítám, je to také smrt). Tak proč? Proč proboha lidé hledají odpověď na otázku, kterou jednou dostanou, ale teď to nebude? Proč se neptají na něco jiného? Ptát se a hledat odpovědi je přece tak zajímavé a zábavné. Můžete se ptát na milion věcí a na milion věcí můžete hledat odpověď, tak proč se zabývat zrovna tou jedinou otázkou, která smysl nemá.
Budu stokrát víc obdivovat člověka, který obětuje celý život zjišťování, proč jsou pomeranče oranžové, než člověka, který stráví život v úvahách o smrti.
Není na tom nic divného, když budete víc přemýšlet o tom, že zítra upečete koláč než o tom, co je asi po smrti. Nečiní vás to méně hodnotnými bytostmi, méně filosofy ani méně chytrými. Naopak, dělá to z vás - alespoň v mých očích - ty nechytřejší lidi na světě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luca Luca | 18. února 2012 v 10:04 | Reagovat

Dobře napsané ;-)

2 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 18. února 2012 v 10:12 | Reagovat

Konečně jsem v něčích očích chytrá. Ba ne chytrá, dokonce nejchytřejší. :-D

3 Guizmo Guizmo | 18. února 2012 v 10:14 | Reagovat

Teď je doba přehánění a doba kdy je být temný a uvažovat o smrti Cool -_-

4 selenagomez-webs selenagomez-webs | Web | 18. února 2012 v 16:36 | Reagovat

Ahoj moc pěkný a zajímavý a články blog

5 selenagomez-webs selenagomez-webs | Web | 18. února 2012 v 18:17 | Reagovat

Ahoj máš moc pěkný design a články

6 adaluter adaluter | Web | 18. února 2012 v 19:46 | Reagovat

Jak člověk stárne, občas mu na mysl přijde, taky se ho s přibývajícími léty častěji a častěji dotýká, ale máš pravdu, že ztrácet čas dumáním o smrti je škoda.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. března 2012 v 8:54 | Reagovat

Stejně dumám...

8 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 18. března 2012 v 20:42 | Reagovat

Jak víš, lidé jsou zvědaví, možná proto. Ale máš pravdu, takové přemýšlení o budoucnosti nebo vesmíru je mnohem zajímavější. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama