Králíček Sameťáček

10. září 2012 v 23:09 | Lennroe
"... Hlavně musíš být přirozená."
"To je pravda," rozzářila se Mary, jejíž rozložité tělo připomínalo cesmínový keř.
"Přirozená?" zeptala jsem se.
"Však víš, zlato, jako králíček Sameťáček. Pamatuješ si přece! Byla to tvoje nejoblíbenější knížka, ze které ti Una četla, když jsme měli s tatínkem potíže se septikem. Tak vidíš."

Pořád myslím na to, co mi máma říkala o té přirozenosti a králíčkovi Sameťáčkovi. Máma tvrdí - nic takového si vůbec nepamatuju -, že moje nejoblíbenější kniha pojednávala o dětech a plyšovém králíčkovi. Děti mají toho králíčka ze všeho nejradši, a i když je po čase celý odřený, zplihlý a otrhaný, pořád si myslí, že je to nejkrásnější hračka pod sluncem.
"Přesně takhle to funguje, když se mají dva lidé rádi," pošeptala mi máma cestou dolů ve výtahu, jako by mi svěřovala nějaké ohavné a trapné tajemství. "Jde však o to, zlato, že těm, co mají ostré hrany, snadno se rozbijí, když spadnou, nebo jsou vyrobeni z nějakého hloupého umělého materiálu, co nic nevydrží, se to nestává..."


Helen Fieldingová: Bridget Jonesová - s rozumem v koncích, str. 264, Aurora, 2001

Toliko tedy citát. Pasáž o plyšovém králíčkovi mám v téhle knížce moc ráda. Knížky o Bridget jsou vůbec moje oblíbené, ale tuhle část mám ráda ještě z jiného důvodu, nejen kvůli Bridgetině excentrické mámě a tomu, že je to jediná rozumná věc, kterou za celý příběh řekne, ani kvůli tomu, že se po tomhle dají Mark s Briget definitivně dohromady. Ne, tahle pasáž dokonale vyjadřuje můj postoj k mezilidským a především partnerským vztahům. Moc se mi líbí, jak to Bridgetina máma říká - hloupý plastový materiál, ostré hrany a snadno se rozbijí - takových lidí běhá po světě spousty, umělých, zbytečně drsňáckých a nebo naopak křehoučkých a bojácných, o které se musí neustále někdo starat. I tihle lidé mají vztahy, ale nemyslím si, že by je měl někdo radši než vypelichané plyšáky.
Když se kolem sebe rozhlídnu, vidím pořád dokola jednu se opakující věc. Hodně lidí s někým chodí - ať už mém věku, mladších dětí ze základky nebo lidí ve věku mojí mamky. I důchodci se seznamují a hledají si partnera pro své stáří, někoho opelichaného a přítulného, komu nebude vadit jejich vlastní zplihlost a opelichanost (myšleno v dobrém) - problém, který vidím naprosto všude je, že partneři jeden druhého vlastně neznají, a co víc, urputně se jakémukoli poznávání brání. Je to ve všem, v každém zlozvyku, který ve vztazích máme, my holky si místo pyžama s tuleněm, které milujeme už od sedmě třídy a sahá nám kus nad kotníky, oblékáme saténové košilky, jež nás celou noc škrábou a škrtí, předstíráme nadšení fotbalovým šampionátem, učíme se zpaměti, kolik má spotřebovat dobré auto a kolik má mít koní a děsíme se toho, že nás náš přítel uvidí po týdnu na chalupě s neoholenýma nohama a mastnými vlasy. Pánové zas dělají jiné ústupky, snaží se zapamatovat jakou má jejich přítelkyně velikost podprsenky, ačkoli jim to přijde spíš jako cheatovací kód v nějaké hře, kouří jen, když se nikdo nedívá a místo fotbalu obětavě sledují prsa své přítelkyně, zatímco ona po sté brečí nad osudy Pretty Woman a Jacka a Rose z Titaniku.
Jenže ve výsledku jsou po pár měsících až letech všichni zklamaní (to záleží na úrovni a rozsahu toho hereckého výkonu). Zklamaní, protože se ukázalo, že zatímco v začátcích, dívka svého partnera ve sbírání modelů letadýlek nadšeně podporovala, teď na něj kvůli tomu křičí a několik modelů mu rozbije, zatímco partner, který se zoufale snažil naučit rozdíl mezi lososovou a oranžovou, to popletl a utřel si štětce od ředidla do její oblíbené halenky místo vyřazeného trička. A pak se lidé rozvádějí a opouštějí své děti, které do toho všeho spadly ani nevědí jak, a nebo z pohodlnosti zůstávají ve vztahu a jeden druhého pokojně nesnášejí za každou ponožku, která vypadne z prádelního koše a za každou připálenou večeři. A přitom by stačila jediná věc - být přirozený.
Nemusím následovat partnera na každý koncert jeho oblíbené kapely, kterou z duše nesnáším. Ne úplně by stačilo říct, že se mi ta kapela nelíbí a on sebou vezme kamaráda a ušetříme si tak zkažený večer. Nikdo neříká, že pokud se od začátku neshodnete na každé maličkosti, musí vás to rozdělit, ale těžko se chápe, když na vás někdo začne vřískat, že mluvíte furt o těch svých seriálech, když ještě před pár týdny tvrdil, jak je to bezvadné a jak chce, abyste vyprávěli. Stejně tak nemusí být sobotní večer špatný, kdž nepůjdete ven, nemusíte chodit za "kultůrou" jen abyste někam šli, když ve skutečnosti ani jeden z vás nechce, nemusíte mít program na každou minutu, kdy jste spolu, protože jednou si ho přestanete vymýšlet a zjistíte, že se spolu vlatně ukrutně nudíte a neumíte vedle sebe existovat. A nakonec, není třeba ráno utíkat z postele se odlíčit a učesat, abyste vypadali dokonale, až se váš protějšek probudí.
Nemyslím si, že by se lidé neměli vůbec snažit svůj protějšek zaujmout, každý chce v očích milované osoby vypadat lépe. Jen říkám, že nikdo nevydrží lhát tak dlouho, aby to stačilo na dobrý vztah. A nakonec, proč by měl? Nevěřím tomu, že jsou lidé tak zoufalí, že se snaží udržet si i partnera, který jim leze na nervy a nehodí se k nim i za cenu toho, že za celý život nebudou moct nejbližšímu člověku ve svém životě říct, že k smrti rádi píšou básničky pro děti a namáčejí si okurky do kečupu.
Moc mě mrzí všechny ty vyumělkované vztahy, kde se jen všichni zúčastnění třesou, aby se druhý nenudil, neotravoval nebo neviděl, co vidět nemá. Není v tom žádná blízkost, ani opravdovost, žádný králíček Sameťáček, kterého máte tím radši, čím víc je ošoupaný a ušmudlaný. Vždyť jak můžete usínat vedle člověka, kterého vůbec neznáte a on nezná vás? To se nebojíte?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. září 2012 v 8:56 | Reagovat

Je krásné lakovat život na růžovo.
Jen se to prostě nesmí oprejskat, neasi?

2 Guizmo Guizmo | 11. září 2012 v 9:10 | Reagovat

Začni psát na krásnou, nebo do bravíčka, třebas těm dětem otevřeš oči ;D

3 Lennroe Lennroe | E-mail | Web | 11. září 2012 v 13:42 | Reagovat

[1]: O nitrolaku tam pravda nic nepsali :)

4 Egoped Egoped | Web | 11. září 2012 v 14:37 | Reagovat

Nejdřív jsem se lekl toho, jak je článek dlouhý plus výňatek z Bridget mi taky moc nepřidal. Nakonec jsem to ale přelouskal a necítím se ošizen :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama